Natalis Spring*CZ

Na hlubší analýzu úspěšnosti či neúspěšnosti něv ve vrcholových soutěžích FIFé je skutečně velmi brzo. Něvy mají statut plně uznaného plemene teprve od 1. ledna 2011, to je k dnešnímu dni pouhé dva měsíce. Ale i přes tuto krátkou dobu už několikrát řádně zamíchaly pořadím v biskových soutěžích.

Již jsem zmiňovala raketový nominační nástup Orionovo potomků v měsíci lednu na tuzemských výstavách. Pro první biskový titul si něvky dojely do zahraničí, když v Rakouském Stockerau BOS získala Darya Michailovna Natalis Spring, tedy kočka domácího chovu, nikoliv import. O týden později zahrozil Orion Velikii Ohotnik v Německém Liechtenfelsu, který zůstal v bisce druhý za překrásným norským kocourem. Mimochodem tento nor byl vítězem speciální výstavy NFO z prosince 2010 Praha – Stromovka. Přesto nedostal všechny 4 hlasy, o jeden hlas ho připravil právě Orion. Za sebou nechal MCO a RAG.

No a pak přišla v posledním únorovém víkendu Plzeň. V období, kdy se v některých chovech hledí víc na krytí kdečeho včetně koček s vleklými zdravotními problémy, se v Plzni sešla poměrně slušná konkurence. V sobotu byla silně obsazená GR I, kde byly dva kocouři, dospělá kočka, dvě juniorky a kotě. V GR II, která má obecně méně zástupců, byla dospělá kočka, kočka-kastrátka a kotě. Celkem bylo v sobotu v Plzni devět zástupců plemene NEM! Nebudu se zabývat tím, co si kdo v základním kole odnesl, ale zaměřím se na postupové síto, které se jmenuje rozstřel do BIS a BIV. Zástupce GR I rozdělil posuzovatel do dvou skupin – dospělí a koťata. V dospělých se o titul BIV rozhodovalo mezi Orionem Velikii Ohotnik, Gay-Nife Nevbell a Georgem Velikii Ohotnik, tedy mezi třemi importy. Jako první vypadl Georg, u kterého posuzovatel vytýkal horší typ, horší předvedení a hlavně – prachmizernou úpravu srsti. Gay-Nife a Orion dostali pochvalu za výbornou přípravu a převedení a po zhodnocení každého jednoho z nich titul BIV získal Orion, u kterého posuzovatel vysoko hodnotil typ, barvu oka a kvalitu srsti. V koťatech se o titul BIV ucházela Mirabell Angie Nový Věk, Yasmina Neva´s Mystery a Ermitage Natalis Spring, tedy dva domácí odchovy proti jednomu importu. Z uchazečů o titul BIV v koťatech GR I první vypadla Mirabelka, které posuzovatel oprávněně vytýkal špatný profil. Mezi Ermitáží (věk 5 měsíců) a Jasmínkou (věk 9 měsíců) se pak dlouho rozhodoval, hodnotil jejich přednosti i drobné nedostatky a nakonec titul udělil Ermitáži. Za rozhodující vzal barvu oka, ačkoliv barva oka není hodnoceným ukazatelem pro základní posouzení, byla to právě sytě modrá barva oka, která byla jediným markantním rozdílem mezi oběma velmi vyrovnanými koťaty. Nominaci do BIS dostal Orion, když Ermitage v rozstřelu podlehla velmi zdařilému importovanému kotěti MCO MUDr. Choulíkové. V GR II se sešly tři kočky v různých třídách – Daisy von Bogatyr (koťata 3-6), Darya Michailovna Natalis Spring (tř. šampionů) a Tamira vom Grosen Hauss (kastráti), dva importy proti jednomu domácímu odchovu. V GR II se titul BIV neuděloval pro malý počet jedinců (kastráti do BIV nezasahují). Tamira, jako jediná kastrátka skupiny II automaticky obdržela nominaci do BIS, Daisy se svým výrazným německým typem neměla šanci konkurovat téměř šestiměsíčnímu kocourkovi MCO a tak v boji o postup do další soutěže zůstala jen Darya Michailovna. Proti ní stály tři kočky MCO a ragdolka. Posuzovatelka nejprve provedla výběr mezi třemi kočkami MCO a pak rozhodovala mezi MCO, RAG a NEM, aby do soutěže nejvyšší poslala Daryu. V sobotní BIS soutěži tedy měly něvky z devíti vystavovaných zvířat tři želízka v ohni. BIS kastrátů si odnesla Tamira, která byla v soutěži jediná. Darya i Orion měli proti sobě zástupce MCO. Jednodušší pozici měla určitě Darya, která je ve výborném typu, i v předjarním období má hustou podsadu a byla stevardem výborně předvedena. Její soupeřka, ač i ona byla velmi dobře předvedena, doplatila na nedostatečnou přípravu srsti. Soutěž kocourů je vždy vyvrcholením každé výstav. Orion měl soupeře ve skutečně velikém kocourovi MCO. Po chvilce váhání titul BIS získal Orion a zde musím dodat, že vystavovatel jeho protivníka se s přílišnou přípravou svého svěřence rovněž moc nezdržoval.

V neděli byla kolekce něv početně slabší – Orion Velikii Ohotnik, Elba Natalis Spring (oba GR I) a Darya Michailovna Natalis Spring (GR II). V rozstřelu do nominace měl Orion proti sobě modrého sibiřáka Dorofieje Siberian Dream a MCO. Posuzovatel vyloučil kocoura MCO pro horší typ a výhrady měl i k Dorofiejovi, který má díky modré barvě horší kvalitu srsti a choval se trochu nervózně. Proti Elbě stálo kotě birmy a amerického curla, posuzovatelka birmičce vytkla horší typ a přípravu a curlovi rovněž horší typ. A protože se do biskových soutěží proti konkurentkám prosadila i Darya, byl úspěch něv vskutku kolosální – tři zúčastněné = tři nominace! V bisce to pak v neděli dopadlo následovně – Elba byla poražena vítězným kotětem MCO ze soboty, Darya si celkem lehce poradila se zástupkyní MCO, která měla předkus a soutěž kocourů byla opět adrenalinovou záležitostí. Proti Orionovi nastoupil kocour MCO vskutku obřích rozměrů, červený mramor s nádherným, sytým odstínem červené. Tento kocour ale doplatil na špatnou přípravu a i když se stevard snažil, jak mohl, zkrátka kocour nespolupracoval a neukázal nic ze svých předností. Naproti tomu Orion se choval vysoce profesionálně – věděl naprosto přesně, kdy a kam má upřít svůj nebesky modrý pohled, kam má složit ocas a kdy pohnout špičkou ocasu, komu se dlouze zahledět do očí (Ivanková z něho byla u vytržení), profesionálně dokonalé předvedení stevardem a nepodceněná příprava srsti – podtrženo a sečteno pak dalo Orionovi do sbírky druhý biskový titul ve dvou dnech!

Mám-li se pak vrátit k otázce v nadpise, pak je na ní snadná odpověď. Něvská maškaráda nemá příliš důvodů se obávat konkurence. Totéž se dá ale říct o každém plemeni. Podstatu výstavního úspěchu je třeba hledat jinde a nemá nic společného s plemenem. Jako modelový příklad si vezmu právě uplynulou výstavu v Plzni. Sešlo se zde devět zástupců NEM, různého věku a pohlaví, importované kočky i domácí odchovy. Importy byly zastoupeny kocoury Orion Velikii Ohotnik a Georg Velikii Ohotnik, kočky Gay-Nife Nevbell, Yasmina Neva´s Mystery, Daisy von Bogatyr a kastrátka Tamira vom Grosen Hauss. Pro mě v této kolekci je top zvíře Jasmína, kočka ve velkém rámci a ve velmi dobrém typu. Při dobrém vedení a při důsledné přípravě to je kočka do velkých soutěží. U Jasmíny je mít vždy bezpodmínečně na paměti, že modrá barva s sebou většinou nese horší kvalitu srsti a na to se obzvlášť v přípravě na výstavu zaměřit. Jasmína mě zaujala i svým projevem. V kleci se sice schovala do „budníčku“, ale neměla problém s vyndáním z klece, s přenášením k posuzovateli a poměrně vzorně se chovala i při předvedení jak na stole tak i při rozstřelu. Je to kočka, která je v současné době v pubertě a bude věcí chovatelky, jak si dokáže důvěru tohoto zvířete získat, jak dokáže Jasmínu podržet v krizových situacích a to se pak vše zúročí ve výstavních výsledcích. Za Jasmínu řadím polskou Gay-Nife Nevbell, vyzrálou, plně dospělou kočku ve velkém rámci, s velmi dobrou kvalitou srsti (i Gay-Nife je v modré barvě), ale trošku v horším typu. U Gay-Nife je velkým handicapem její bojavá povaha, kočička není až tak statečná, ale výborným vedením své chovatelky, ve kterou má obrovskou důvěru, i tato kočička má nakročeno velmi slibně do velkých soutěží. Zde je nutné zdůraznit, že chovatelka umí svoji svěřenkyni nejen výborně předvést, ale umí (a nebojí se) používat kosmetiku na úpravu srsti a za to dávám velkou pochvalu.

Střední třídu pro mě v importech představuje Tamira vom Grosen Hauss, kastrátka ve velkém tělesném rámci, v atraktivním zbarvení. Tamira je typická představitelka německého chovu, ať už se jedná o typ nebo povahu. Tamira byla v Plzni jedinou kastrátskou a tak titul BIS získala automaticky. Ovšem v případě, že by měla o titul soutěžit, dojela by s největší pravděpodobnosti na nedostatečnou úpravu srsti. O Tamiře jsem přesvědčená, že při dobrém vedení a pečlivé přípravě i ona je kočkou do velkých soutěží. Po kastraci se povahově uklidnila, ale i tak je třeba s Tamirou citlivě pracovat, aby získala důvěru ve svého chovatele. Psychická pohoda se pak projeví i v samotném předvedení – vystresované zvíře bude mít tendenci choulit se do sebe, nezvedne hlavu a těžko pak hodnotit kočku stočenou do klubíčka či s hlavou zaraženou mezi přední nohy.

Podprůměrná zvířata pro mě v Plzni představovali Daisy von Bogatyr a Georg Velikii Ohotnik. Daisy je věrným obrazem Silky Tiger´s Gorana ve stejném věku - chybějící tváře, delší nos, velmi světlé oko, špatná kvalita srsti. Lze namítat, že růstem se některé nedostatky odstraní, ale protože jsem stejný typ zvířete doma měla tak vím, že ano, ale žádná velká sláva to nebude. Všechny exteriérové nedostatky se Daisy snaží vykompenzovat velmi dobrou povahou. Pro mě to není zvíře na překvapení (řečeno hantýrkou z dostihového prostředí). Jiná je otázka chovu, ale to ponechám na čas, který ukáže, zda k této kočičce bude vybrán vhodný partner, který by měl vykrýt její exteriérové nedostatky a na její první potomstvo. Ve velkých soutěžích ale, podle mého názoru, tato kočička příliš šancí nemá. Georg Velikii Ohotnik – kocour středního rámce a špatného typu. Někteří chovatelé se na mě budou nejspíš za tak přísná slova zlobit, ale říkám to, co vidím. Bohužel se potomek Whiskase Assolady dostal do nezkušených rukou a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Georg působí ve výstavní kleci poměrně vyrovnaným dojmem, ale nesmí se po něm nic chtít, stejně tak nevyrovnaným dojmem působí při předvedení. Za katastrofální pak považuji úpravu srsti u tohoto kocoura! Napudrovat kocoura den před výstavou v domnění, že víc udělat nejde, je žalostně málo. Zejména u kocourů, u nichž lze očekávat zvýšenou produkci kožního mazu, zejména pak na zádech, v okolí zadečku a na ocase, je třeba věnovat péči o srst soustavnou a důslednou péči. Jak správně kočku na výstavu připravit, se na tomto fóru napsalo velmi mnoho. Dnes, kdy v uminutě chovatelů NEM vládne spíš soutěž o bobříka mlčení, jsou živé komunikační kanály jiného charakteru a tak kdo chce informaci nebo radu získat, ten si ji vyhledá. Je proto skutečně neodpustitelné, když na výstavu přijede takto neupravené zvíře s cílem získat certifikát k titulu. Když se takové zvíře ještě chová nervózně či dokonce nerudně, prokazuje chovatel něvám medvědí službu!

Na závěr hodnocení importů jsem si nechala Oriona Velikii Ohotnik. Nebudu se hodnocením tohoto kocoura zabývat, mohla bych být nařčena z podjatosti. Ale přesto několik slov k tomuto kocourovi. Na konci loňského roku prohlásila, že to je kocour maximálně do GIC a dál ani krok a v biskových soutěží už vůbec nemáme šanci. V lednu, po roce, Orion opět vyjel na soutěž a dostal se na stůl MVDr. Mahelové, která se nad ním rozplývala a ke mně, jako k chovateli, pronesla pochvalu, že do velkých titulů vezu už vyspělé a zralé zvíře a ne kotě sotva odrostlé pubertě. A tak jsem si řekla proč ne. O týden později měl Orion v Německu nominaci a druhou příčku v BIS! MVDr. Mahelková má pravdu v tom, že se chovatelé snaží ujezdit tituly nejméně IC s velmi mladými a nevyzrálými zvířaty, stačí se jen podívat okolo sebe, 14 měsíční držitel titulu IC není žádnou velkou vzácností. Tyhle tituly se dají snadno ujezdit, stačí dobře vybírat výstavy. Ale velké soutěže tipu BIV a BIS – ó, to je jiná káva. A proč o tom tolik hovořím zrovna ve spojitosti s Orionem? Orion měl v lednu 4 roky a teprve teď o něm lze hovořit jako o plně dospělém a vyzrálém kocourovi. Je klidný, vyrovnaný, cestování má rád a šou prostě miluje. Ale bez důkladné a pečlivé přípravy by mu ani tyto atributy na vítězství v BIS nestačily. Orion je známý svojí mizernou kvalitou srsti, taky je známý tím, že v jarních měsících rychle ztrácí formu a přichází o kvalitní zimní srst. No a přesto všechno v Plzni bodoval právě pro svoji formu a srst! Jak je to možné, řeknou si ti z vás, kteří málo znají mého soutěživého ducha a poloviční mozek kočky . Zkrátka jsem Orionovi vytvořila takové podmínky, že ho ani nenapadne shazovat chlupy a váhu a zbytek? Tak ten jsem dohnala kosmetikou. A jedno sladké tajemství Orionova nedělního úspěchu – posuzovatel mi vrkal do ucha sladké tajemství – Orion má srst jak dráty! No ale takovéhle kondice a přípravy zkrátka přes noc nedocílí ani Čáryfuk.

Domácí chov zastupovaly tři kočičky. A protože všechny tři byly Natalis Spring, tak už teď se směji, jak mi moji oponenti vytýkají sebechválu. Ale nechme popichovače popichovači a vraťme se zpět k tématu. Dospělé kočky zastupovala dnes již IC Darya Michailovna. Darya je kočka velkého rámce, ale slabé kostry, ve velmi dobrém typu s velmi dobrou srstí, i když ty pravé sibiřské drátky ještě pořád postrádám. Darya chytla povahu poplašňáka po otci. Byly doby, kdy mě přátelé podezírali, že Darya je jak paní Colombová – všichni o ní slyšeli, ale nikdo jí neviděl  A tak si Darya rostla a zrála až do půldruhýho roku. Jako kotě se ukázala v Ostrově, pak jsem ji vzala loni na podzim do Chodové Plané na dva dny. Pro mladou kočku to byl velký psychický nápor a stresovou situaci ustála jen díky tomu, že s sebou měla mámu Estonii – a mě! Až do prosince jsem ji nechala v klidu strávit zážitek z výstavy. Další těžkou zkouškou pro Daryu byla dlouhá cesta do Rakouska a fakt, že na ni vztáhnul ruku cizí člověk. A opět následovalo několik týdnů odpočinku, kdy Darya zrekonvalescentovala a vstřebala zážitky. V Plzni se chovala téměř profesionálně. Je ale taky pravdou, že i když byla v biskové kleci, vždy věděla o tom, že jsem velmi blízko – viděla mě, cítila mě, a jak jen to bylo možné, tak jsem na ní i mluvila. A výsledek? Pokud se v sobotu chovala v bisce vzorně, pak v neděli přímo excelovala. Její naprostá profesionalita mi vehnala slzy do očí. A opět upozorňuji – není to záležitost jednoho týdne! Jak se tahle kočka rovná se svojí poplašenou povahou může asi nejzasvěceněji okomentovat EvaI, která ji viděla jako malé koťátko, pak o ní viděla jako dospívající, viděla ji klepající se v prosinci na Stromovce a pak ji zažila o vánocích. Dnešní, téměř dvouletá, Darya umí ovládat svoje strachy, ale nesmí být na to sama. Vždy u sebe musí mít svoji vztahovou osobu, které bezmezně důvěřuje, a já bych nikdy neudělala takovou kravinu, abych tohle krásné zvíře zradila!

A na úplný závěr svého hodnocení Plzeňské výstavy a předvedených zvířat jsem si ponechala sesterské duo Ermitage a Elba. Otcem obou kočičích holčiček je Orion a matkou Bastet Caliandra. Z obou stran tedy základ dobré povahy, po matce předpoklad zdědit tolik požadovanou kvalitu srsti, po otci silnou kostru, oba rodiče měli svým potomkům nadělit velký rámec. Ermitage i Elba jsou na svých dnes 6 měsíců skutečně velmi narostlé kočky (Elba váženo včera 3,75 Kg!), s hustým kotěcím kožíškem, ale obě už na zádech se slušnými sibiřskými drátky. Obě kočičky už mají náznak krásného límečku a obě mají veverkovsky bohatě osrstěný ocásek. Obě kočičky byly vysoko hodnoceny za velký rámec a silnou kostru. Táta Orion se postaral o sytou modř očí, která v sobotu Ermitáži vynesla titul BIV. Máma Bastet oběma kočičkám ubrala na prostoru mezi ušima, ale prapradědeček Mouc jim za to nadělil pěkně plné huby. Obě holky po obou rodičích pobraly povahu a tak se v nich snoubí zlaté slunce Orion i akční všetečka Bastet. Pro obě kočičky to bylo premiérové cestování i premiérové předvedení. Obě zvládly vše na jedničku, u posouzení se chovaly stejně profesionálně jako jejich otec, řekla bych, že Elba do svého předvedení vpravila i kousek komediálního talentu. Ermitage si vyzkoušela dlouhé čekání v rozhodování na BIV, kdy se mi položila do rukou zcela pohodlně a s obrovským klidem čekala, až posuzovatel rozhodne. Elba si zase vyzkoušela předvedení v bisce a i ona si to zjevně užívala. Skutečnost, že ji měl v rukou úplně cizí člověk, ji zanechala v klidu.

Tak tedy jak je to s tou něvskou maškarádou? Má se bát konkurence? Já jsem přesvědčená o tom, že kvalitní zvíře s kvalitní přípravou a profesionálním předvedením se nemusí bát ničeho. Je to jen o vlastní zodpovědnosti každého chovatele. Jen na rozhodnutí každého chovatele je, které zvíře na výstavu přihlásí, jak ho na soutěž připraví a jak ho v soutěži předvede. A není to jen o pudru a kartáči. ten, kdo chce jezdit velké soutěže, by měl umět načasovat kondici svého svěřence na vrchol sezóny, měl by umět špičkově připravit srst a hlavně – měl by umět se zvířetem pracovat a měl by je umět předvést! A pak se skutečně může bát jen rovnocenné konkurence.

autor: Eva Hlaváčková

publikováno: www.okockach.cz